Hlavní město Praha kraj - inzerce zdarma, bazar

Praha je hlavním městem České republiky. Z toho skutečnosti vyplývá i její úloha přirozeného centra politiky, mezinárodních vztahů, vzdělávání, kultury a ekonomiky. Praha je ale i významným městem střední Evropy. Tato skutečnost nabývá znovu na významu zejména v posledních letech. Od počátku devadesátých let jsou na evropském kontinentu odstraňovány bariéry ve vztazích mezi státy, regiony i městy evropského východu a západu, navršené během desítek uplynulých let. Při začleňování České republiky do nově formovaného geopolitického prostoru Evropy má hlavní město Praha mimořádnou úlohu. Praha je i centrum pražského regionu a bydlištěm více než milionu obyvatel. Je však i součástí sociálně ekonomické a sídelní struktury celé země. Všechny tyto aspekty se odrážejí ve specifickém charakteru a postavení Prahy jako jednoho z regionů naší republiky.
Hl. m. Praha je největším městem České republiky. Rozkládá se na ploše 496 km2, což je pouze 0,6% území republiky, ale počtem 1 160 118 obyvatel představuje 11,4% obyvatel státu. Je to více než trojnásobek počtu obyvatel druhého největšího města – Brna.

Současná rozloha města je výsledkem přirozeného historického vývoje a dlouhodobého územního růstu. Za počátek lze považovat 2. polovinu 9. století, kdy byl založen Pražský hrad a pod jeho ochranou se začala rozvíjet samostatná podhradní osídlení. Z nich se pak postupně vyvinula samostatná města pražská: Staré Město, které bylo již před rokem 1280 nazýváno „Hlavou“ (caput regni), hlavním městem Českého království, Malá Strana, Nové Město a Hradčany. Rozhodujícími okamžiky dalšího vývoje do dnešní podoby byl rok 1784, kdy byla čtyři doposud samostatná města pražská spojena v město Prahu, dále pak rok 1850, 1883, 1884 a 1901, v nichž byla postupně k Praze připojena další čtyři města (Josefov, Vyšehrad, Holešovice-Bubny a Libeň). Zákonem ze dne 6. 2. 1920 byla vytvořena Velká Praha, když se s dosavadními osmi pražskými čtvrtěmi spojilo 39 okolních obcí. K dalšímu územnímu růstu pak došlo postupně v letech 1960 (připojení 3 obcí a částí dvou katastrálních území), 1968 (připojeno 21 obcí Středočeského kraje), 1970 (korektury hranic Prahy, zejména letiště) a konečně 1974, kdy bylo k Praze připojeno dalších 30 obcí Středočeského kraje.

Počet obyvatel Prahy rostl již od poloviny 17. století prakticky až do roku 1991, kdy kulminoval. Praha podle výsledků SLDB 1991 měla historicky nejvíce obyvatel a to 1 214 174 osob.

Pokud posuzujeme Prahu jako takovou, v jejím historickém vymezení, rostl početní stav obyvatel velmi výrazně. Od konce 18. století do začátku 21. století se počet obyvatel Prahy na území, které k Praze v dané době náleželo, téměř zosminásobil, hranici 1 milionu překročil při cenzu 1961.

Sledujeme-li průběžně výsledky periodických cenzů, které se konaly s výjimkou období 2. světové války v pravidelných desetiletých intervalech, tak se počet obyvatel v přepočtu na současné území od prvního sčítání lidu (1869) do roku kdy bylo spočteno nejvíce Pražanů (1991) zvýšil 4,5 krát. Za desetiletí do SLDB 2001 počet obyvatel poklesl, k čemuž došlo poprvé za celou historickou řadu výsledků cenzů. Počet obyvatel Prahy byl v podle výsledků SLDB 2001 nižší i než počet v roce 1980

Území Prahy leží ve střední části České vysočiny, převážně v oblasti Poberounské soustavy; menší část na severovýchodě je součástí České tabule. Dnešní ráz reliéfu města ovlivnila v prvé řadě erozní a akumulační činnost Vltavy, po jejichž obou březích se Praha rozkládá. V geomorfologii Prahy nápadně kontrastují na jedné straně plošinný reliéf v nejvýše položených místech a na druhé straně hluboce zaříznutá údolí Vltavy a jejích přítoků. Nejčlenitější reliéf vznikl na levém břehu Vltavy. Nejvyšším místem je zarovnaný povrch jihozápadně od Zličína (399 m n.m.). Naopak nejníže se nachází hladina Vltavy, když na severním okraji města v Suchdole opouští území Prahy (177 m n.m.), takže maximální výškové rozdíly dosahují přes 200 m na poměrně malou vzdálenost.

Prahu lze považovat z geografického pohledu za jakýsi střed Evropy. Leží téměř v centru tohoto kontinentu, vzdušnou čarou vzdálená přibližně stejně od tří moří: Baltského 365 km, Severního 495 km a Jaderského 490 km.

Životní prostředí, zejména špatná kvalita ovzduší v centru a některých oblastech středních pásu osídlení si nezadá s nejvíce postiženými regiony Ústeckého, Libereckého a Moravskoslezského kraje. Krajina byla v minulosti odlesněna, vysušena a zastavěna. Terén byl účelově zvyšován navážkami, tok Vltavy byl upraven regulací a jezy. Po zrušení městských hradeb byl vzniklý prostor na rozdíl od ostatních evropských měst zastavěn, takže Praha má poměrně málo veřejné zeleně.

Kvalita ovzduší v Praze je přes významné změny v posledních deseti letech v řadě ukazatelů hodnocena jako nevyhovující. Znečištění ovzduší oxidem siřičitým v posledních deseti letech výrazně pokleslo, přesto však v centru města a v prostoru údolí Vltavy přesahuje platný roční imisní limit (zákon o ovzduší a prováděcí předpisy k zákonu). Také znečištění ovzduší polétavým prachem přes dlouhodobý pokles mírně překračuje roční imisní limit (20 % území města). Znečištění oxidem dusíku, které přesahuje platné imisní limity na území města prakticky ve všech sledovaných hodnotách, je nejvyšší v centrální části Prahy, podél hlavních tahů automobilové dopravy a na rozdíl od koncentrací prachu a oxidu siřičitého dlouhodobě narůstá. Znečištění ovzduší olovem v Praze dlouhodobě klesá. S nárůstem intenzity automobilové dopravy v letních měsících vzrůstají i koncentrace přízemního ozónu, tento růst však zatím není dramatický.Z fyzikálních faktorů, které mají dopad na životní prostředí, je nejzávažnější hluková zátěž. Praha je z hlediska hluku nejvíce zatíženým regionem z celé České republiky. Podíl obyvatelstva, vystaveného nadměrnému hluku je zhruba 30 %. Odhaduje se, že asi 90 % akustické energie ve městě generuje silniční doprava. Vliv vibrací na lidské zdraví má podobné účinky jako nadměrná hluková zátěž, navíc vibrace mají závažný dopad na budovy a jejich vliv na historické památky často vede k vážnému a nevratnému poškození staveb.

Z hlediska ochrany přírodního prostředí jsou na území hl. m. Prahy čtyři státní přírodní rezervace (Prokopské údolí, Radotínské údolí, Roztocký háj, Satalická bažantnice), dvě chráněné přírodní památky (Petřínské skály, Královská obora) dvě chráněná naleziště a sedmdesát pět chráněných přírodních výtvorů. Centrum Prahy má ale relativně málo kvalitní veřejné zeleně. Po zrušení městských hradeb (1871-88) byl vzniklý prostor na rozdíl od řady evropských měst zastavěn.

V návaznosti na význam, polohu a postavení Prahy byla historicky vytvořena široká škála dopravních vazeb. Nejbližší jsou oboustranné regionální vazby na Středočeský kraj, kdy v cestě za prací, za nákupy a za kulturou výrazně převládá dojížďka do Prahy, obráceně je tento nejbližší region pro hlavní město především cílem vyjížděk za rekreací. Postavení Prahy jako hlavního města ČR podmiňuje také významnou dojížďku i z území celé republiky. Naopak občané Prahy neomezují své vyjížďky za rekreací na blízké okolí, ale rozptylují se po území celého státu.

Výrazně středová poloha a atraktivita v rámci ČR i Evropy předurčila Prahu k roli nejen důležitého cíle cest, ale také místa křížení řady významných tranzitních cest. Praha je již tradičně i největším centrem mezinárodní přepravy v ČR, a to ve směru západ-východ a sever-jih. Současně je i největším dopravním uzlem propojujícím jednotlivé kraje republiky.

Praha je centrálním bodem všech dálničních tras. Před rozdělením Československa byla vybudována naše první dálnice D 1 spojující Prahu s Brnem a Bratislavou. Rozestavěná je dálnice D 5 Praha - Norimberk, pokračuje výstavba dálnice D 8 Praha - Drážďany - Berlín a v plánu jsou i další dálniční propojení. Dálnice na území města ovšem představují jen 11 km, s nimi jsou propojeny ostatní rychlostní komunikace (76 km). Celková délka komunikační sítě v Praze však představuje 3 400 km. Stále citelněji se projevuje především absence objízdných silničních tras kolem Prahy a zejména vnitřního města. Dosud se podařilo u plánovaných dvou okruhů vybudovat pouze dílčí segmenty.

Praha představuje i důležitý mezinárodní železniční uzel. Důraz je kladen na rozvoj železniční dopravy na evropské úrovni (např. Eurocity) při současném útlumu dopravy na méně využívaných tratích. Je připravována přestavba klíčových tahů pro provoz expresních vlaků, který zajistí vysoký komfort cestování na dlouhých tratích, zvláště mezinárodních.

Řeka Vltava, která protéká Prahou, je využívána jak pro nákladní dopravu, tak i pro dopravu rekreační, a to v úseku Zbraslav - Sedlec v délce 30,5 km. Nákladní dopravě slouží tři přístavy na území Prahy, rekreační doprava využívá jedenácti přístavišť.

Letecká doprava osobní i nákladní je v Praze provozována zejména na letišti Praha - Ruzyně. Celková roční přepravní kapacita letiště je 6,2 mil. odbavených cestujících. V současné době operuje na letišti přes 30 leteckých společností, které zajišťují pravidelná přímá spojení do takřka 70 míst celého světa.

Praha má relativně dobře fungující městskou hromadnou dopravu s páteřním systémem metra v délce 50 km a sítí tramvajových tratí o délce 138 km. Ročně se vozidly MHD přepraví cca 1 miliarda osob a je naježděno 150 milionů kilometrů. Naléhavá potřeba zatraktivnit hromadnou dopravu napomohla postupnému vzniku systému pražské integrované dopravy. Ten je v současné době provozován do vzdálenosti až 35 km od hranic Prahy, čímž zahrnuje i významnou část středočeského regionu (cca 240 obcí).

Populační situace Prahy s vývojem území bezprostředně koresponduje. Postupné rozšiřování území ovlivňovalo také zvyšování počtu obyvatelstva. Stav obyvatel hl. m. Prahy ovšem pravidelně rostl i v přepočtu na stávající území v důsledku vlastního demografického vývoje. I v obdobích, kdy se v rámci celé republiky objevovaly jisté negativní tendence v bilanci živě narozených a zemřelých, které v Praze především důsledkem trvale zvýšeného zastoupení starších vrstev populace znamenaly úbytky obyvatel přirozenou měnou, nedošlo zde ke snižování počtu obyvatel města. Tyto úbytky byly vždy kompenzovány vysokými migračními přírůstky. Poprvé byl zaznamenán celkový roční úbytek obyvatel v roce 1994. Od tohoto roku klesá počet obyvatel hlavního města každoročně. Jednak se zde opět s větší intenzitou projevuje nepříznivá populační situace celé ČR, ale k tomu přistupuje i nová tendence migrace spočívající v odlivu obyvatel Prahy do okolí města. Středočeský kraj se proměnil ze zdroje na cíl stěhování. Až v roce 2002 bylo migrační saldo opět mírně kladné, byli totiž poprvé do úhrnu obyvatel započítáni i cizinci s dlouhodobým pobytem. Z průběžné demografické statistiky dále vyplývá, že se v Praze v 90. letech se zvyšoval průměrný věk a byl vůbec nejvyšší mezi všemi kraji ČR. Prodlužovala se i střední délka života a je v Praze nejdelší, např. průměr let 1999-2000 byl u žen 79,0 a u mužů 73,3 roků (v ČR celkem 78,2 a 71,5). Přičítá se to lepší dostupnosti lékařské péče, ale i lepší životosprávě, a to navzdory horšímu životnímu prostředí. Nejnižší je i kojenecká úmrtnost (3,8 promile v letech 1996-2000).Postavení Prahy jako centra s velkou nabídkou pracovních příležitostí a nízkou mírou nezaměstnanosti se projevilo i ve dvou aspektech demografického vývoje. Jednak došlo k nárůstu cizích státních příslušníků s trvalým či dlouhodobým pobytem, kteří přicházejí do Prahy především právě za prací. Dále i určité posuny v zastoupení obyvatel tří hlavních věkových vrstev (0-14, 15-59 a 60+) do určité míry souvisí se situací na pražském trhu práce. Trvale se zvyšuje podíl obyvatel ve věku 15 – 59 let, kteří v Praze nalézají pracovní uplatnění. Naopak klesá podíl dětí do 15 let, ale i zastoupení obyvatel starších 60 let. Tyto změny však odrážejí i celorepublikové demografické trendy charakterizované snižováním porodnosti. Starší vrstvy obyvatel se v posledních letech poněkud častěji stěhují z Prahy na venkov za levnějším a zdravějším bydlením.

Podle zákona ČNR o hlavním městě je Praha statutárním městem. Je spravována orgány hlavního města - Zastupitelstvem hl. m. Prahy, Radou a Magistrátem hl. m. Prahy. Pro výkon státní správy je Praha od roku 2001 nově členěna na 22 správních obvodů, z hlediska samosprávného ji tvoří 57 autonomních městských částí s vlastními volenými orgány. Tyto městské části jsou zcela nehomogenní. Jsou zde městské části s vyhraněným charakterem městského centra, městské části s převážně obytným charakterem bytové zástavby dvacátých a třicátých let 20. století, městské části s převažujícím průmyslovým charakterem, sídlištní městské části se zástavbou panelového typu, městské části příměstského charakteru, řada z nich vznikla postupným připojováním okolních obcí venkovského typu. Liší se stupněm urbanizace, hustotou obyvatelstva, kvalitou technické infrastruktury i sociálně ekonomickými podmínkami života obyvatel. I co do počtu obyvatel jsou mezi těmito částmi významné rozdíly. Zatímco tři městské části počtem obyvatel překračují 100 tisíc, 21 nedosahuje ani 2 tisíc obyvatel a z toho 5 městských částí má méně než 500 obyvatel.

Z hlediska výkonnosti ekonomiky regionu má hl. m. Praha zcela výsadní postavení. Region Praha vytváří téměř čtvrtinu celostátního HDP(v roce 2001 to bylo 24,9%). V přepočtu HDP na 1 obyvatele dosahuje ČR cca 60% průměru zemí EU, ale v případě Prahy objem regionálního HDP na 1 obyvatele překračuje několik let průměr EU o více než pětinu. V roce 2001 byl průměr zemí Evropské unie převýšen o 32,2%. Vysoká úroveň tohoto ukazatele je pro metropole typická a je ovlivněna některými okolnostmi, které jsou úzce spojeny s ekonomickými podmínkami života v těchto městských aglomeracích. Je to odlišná hospodářská struktura oproti ostatním regionům, dále vysoká úroveň mezd, ale i velký objem dojížďky za prací a také lokalizace či registrace sídel významných ekonomických subjektů ve městě.

.Základní ekonomická strukturální přestavba, která se výrazně zrychlila v posledních pěti letech, se promítá do změn v odvětvové struktuře pražské ekonomiky. Charakteristickým rysem vývoje pražské ekonomické základny je dlouhodobé posilování obslužné sféry a pokles výrobních odvětví. Terciální odvětví představují v současnosti v Praze více než 80% přidané hodnoty (v roce 2001 to bylo 83,6%). Také zaměstnanost v této sféře je v Praze výrazně vyšší než v ČR úhrnem, cca 80% (v roce 2001 to bylo 80,4%) všech zaměstnaných. Podíl výrobních odvětví na tvorbě přidané hodnoty i zaměstnanosti je v Praze naopak výrazně nižší než je celorepublikový průměr.

Průmysl v Praze ztratil na zaměstnanosti a narůstá problém jeho restrukturalizace, případně i regenerace rozsáhlých opuštěných areálů. Také České dráhy se dosud nezbavily extenzivně využitých rozsáhlých ploch. Uvolněné pozemky jsou využity pro nové funkce zatím dosti výjimečně, např. v centru Smíchova (polyfunkční centrum, původně výroba tramvají), ve Vysočanech (pro novou hokejovou halu) – většinou díky vazbě na stanici metra. V Praze však stále zůstává významná škála výroby – těžké i lehké strojírenství (motory, nákladní automobily, tramvaje), chemie (pneumatiky, barviva, léčiva), elektrotechnika, polygrafie a film, potravinářství s několika pivovary. Množství areálů stavebních firem po výstavbě panelových sídlišť je dnes využito pro drobnou výrobu a distribuci. Počet průmyslových podniků mírně klesá, ale tržby z průmyslové činnosti vzrostly.

Ve stavebnictví v posledních letech pozorujeme stoupající trend. Zvyšuje se počet stavebních podniků i objem stavebních prací, které představují více než třetinu z celé ČR. Bytová výstavba je objemově větší pouze ve středočeském kraji, který je právě v tomto směru s Prahou velmi úzce propojen.

Maloobchod (a distribuce obecně) prodělaly v 90. letech mimořádný rozvoj. Tradiční koncentrace do centra Prahy a celková poddimenzovanost odvětví se zlepšila privatizací a později také výstavbou velkoplošných prodejen na okrajích města i nových nákupních pasáží v centru. Přepočteme-li však celkovou prodejní plochu na obyvatele, Praha stále zaostává i za řadou krajských měst ČR.

Mezi odvětví s největší dynamikou v 90. letech se zařadil také cestovní ruch, který se stal významnou oporou ekonomického rozvoje města. V posledních třech letech však jeho růst narazil na své limity a nepříznivý vliv na odvětví měly také povodně v ČR (2002), stagnace německé ekonomiky a útok na New York (září 2001). Praha sice výrazně doplnila a rekonstruovala své ubytovací kapacity (v roce 2002 bylo 73 tisíc lůžek), problém je ale v jejich struktuře, chybí stále kapacity ve vyšších kategoriích, v hotelech 5* nocuje necelá pětina hostů (v roce 2002 to bylo 17,1%). Roste význam kongresové turistiky. Počet přenocování v roce 2002 dosáhl 6 824 tisíc, což bylo jen 81% z počtu v roce 2001. Z 2,5 mil. hostů, kteří navštívili Prahu, bylo 2,2 milionu (88%) cizinců. Průměrný počet přenocování je malý (2,7 na jednoho hosta celkem v roce 2002), se zlevňováním letecké dopravy roste obliba víkendových zájezdů. Turistická sezóna v Praze není časově vyhraněná, v pražském centru se obnovil kosmopolitní ráz města. Konstatuje se však, že Praha se bude muset ještě lépe prosazovat v síti evropských metropolí. Návrat Prahy do Evropy bude formálně potvrzen v květnu 2004, kdy se Česká republika stane členem Evropské unie.

S výkonností ekonomiky bezprostředně souvisí i situace na trhu práce. Praha je největším regionálním trhem práce v České republice. Charakteristickými rysy dosavadního vývoje jsou na jedné straně vysoká lokalizační atraktivita pražského trhu práce, na druhé straně schopnost Prahy pokrýt zvýšenou poptávku. To je dáno jak značnou profesní mobilitou vnitřních zdrojů, tak doposud rychle rostoucími zdroji zahraničních pracovníků. Evidenční počet zaměstnanců v Praze představuje 28% (2002) celostátní zaměstnanosti. Pražská pracovní síla má ve srovnání s ostatními regiony výrazně vyšší kvalifikaci. Více než čtvrtina zaměstnaných jsou osoby s vysokoškolským vzděláním (v roce 2002 to bylo 28%) a jejich počet má v posledních letech pravidelný vzestupný trend. Také průměrné mzdy v Praze dosahují výrazně vyšších hodnot než v ostatních regionech. Dalším charakteristickým rysem pražského trhu práce je i podprůměrná míra nezaměstnanosti. Pražský trh práce díky nabízené šíři profesí stačil absorbovat téměř všechnu pracovní sílu uvolňovanou v procesu transformace i nově přicházející. V posledních letech se míra nezaměstnanosti v Praze vyvíjí obdobně jako celorepublikový průměr, celkově se však pohybuje na jeho poloviční hodnotě.

Pražské školství má zcela mimořádné postavení mezi ostatními regiony ČR. Jde především o vysoké školy, které prakticky slouží ke studiu populace celého státu a stále více i ke studiu zájemců ze zahraničí. V Praze je 8 vysokých škol s 36 fakultami, na nichž ve školním roce 2002/2003 studuje 79 609 studentů.. Navíc je zde 10 443 studentů doktorského studia. Největší počet fakult (14) má nejstarší Univerzita Karlova (založená v roce 1348), České vysoké učení technické má 6 fakult, Vysoká škola chemicko-technologická 4 fakulty, Česká zemědělská univerzita v Praze 4 fakulty, Vysoká škola ekonomická v Praze 5 fakult a Akademie múzických umění má 3 fakulty. Struktura vysokého školství hlavního města zahrnuje rovněž Akademii výtvarných umění a Vysokou školu umělecko průmyslovou. Vědecká kapacita pražských vysokých škol společně s vysokým počtem mladých vědeckých pracovníků, doktorandů a studentů je velmi dobrou základnou pro budoucí technologický rozvoj.

Podobné postavení má Praha ve zdravotnictví, kdy některé specializované typy péče poskytuje pro celou ČR. V roce 2002 zde bylo 25 nemocnic se 196 odděleními a 10535 lůžky. Celkový přepočtený počet lékařů dosáhl 3487. Relativní ukazatele vybavenosti a výkonů zdravotnictví mírně rostou (např. 9,1 lůžek na 1 000 obyvatel, počet lékařů 6,7 na 1 000obyvatel).

Praha je hlavní město státu, nejlidnatější metropole ČR i významné město Evropy a to určuje i její mimořádné postavení na poli kultury. V Praze je umístěna většina kulturních institucí celonárodního významu. Nachází se zde hustá síť dalších kulturních zařízení (13% ze všech galerií, 28% divadel).